V psychologických faktorech, jako jsou silně prožívané negativní emoce, hraje klíčovou roli vznik a rozvoj některých onemocnění. Dokud se člověk nezbaví svých traumat a trápení, nedokáže se uzdravit.
Ve 30. letech 20. století americký lékař a psychoanalytik Franz Alexander na základě výzkumů provedených na Chicagské univerzitě vyčlenil 7 nemocí s psychosomatickou povahou. V tomto článku se podíváme na to, co „Chicagská sedmička“ psychosomatických onemocnění představuje.
Franz Alexander je jedním ze zakladatelů psychosomatiky. Tento směr v lékařské psychologii nahlíží na člověka jako na jednotný celek složený z tělesné schránky a duše. Zastánci psychosomatiky věří, že lidské myšlenky působí na organismus a vnitřní orgány prostřednictvím endokrinního, imunitního a autonomního nervového systému.
Tyto systémy spolu komunikují a transformují myšlenku v reakci organismu. Pokud je například člověk velmi nervózní, zčervená nebo se mu zpotí dlaně. Pokud má strach, zbledne. Emoční prožitky se neodrážejí pouze na stavu lidské kůže, ale také na fungování dalších orgánových soustav.
Pokud se snažíme potlačovat emoce silou vůle nebo dáváme najevo něco, co ve skutečnosti necítíme, vznikají v těle blokády, svalové bolesti a dochází k narušení metabolických procesů. V takovém případě se mohou rozvinout vážná onemocnění. Chicagský vědec definoval 7 psychosomatických nemocí:
Arteriální hypertenze (vysoký krevní tlak)
Žaludeční a dvanáctníkové vředy
Ulcerózní kolitida
Neurodermatitida (atopický ekzém)
Bronchiální astma
Hyperfunkce štítné žlázy (hypertyreóza)
Revmatoidní artritida
Výsledky dlouholetých výzkumů ukazují, že do skupiny psychosomatických chorob patří i další onemocnění. To však neznamená, že všechny nemoci lze léčit čistě psychosomatickým přístupem. Člověk může mít k nemocem genetickou predispozici a emoční faktory pak fungují jako spouštěče (triggery).
Mezi hlavní příčiny rozvoje sedmi chicagských psychosomatických nemocí psychologové řadí:
Vnitřní konflikty: Nesoulad mezi naším „chci“ a „můžu“. Například člověk ví, že by neměl jíst tučná jídla, ale strašně moc po nich touží. Negativní emoce se pak ukrývají do podvědomí.
Autosugesce: Pokud člověk touží po tom, aby ho ostatní litovali, vymýšlí si nemoci, kterým sám začne věřit. Tím se rozvíjí psychosomatika.
Sugesce od ostatních: Například v rodině, kde se často vyskytují chronická onemocnění. Rodiče se snaží chránit dítě před nemocemi a nevědomky mu vsugerují myšlenku, že má slabé zdraví. V důsledku toho je dítě častěji nemocné.
Sebetrestání: Člověk trestá sám sebe za činy, které považuje za neodpustitelné, podobně jako ho v dětství trestali rodiče. Toto potrestání však probíhá skrze psychosomatické nemoci.
Identifikace s jinými lidmi: Často, když chceme být jako někdo pro nás významný, převzme podvědomě jeho nemoc.
Traumatická zkušenost z minulosti: Může negativně ovlivňovat celkový stav člověka po celý život.
Příčiny rozvoje chicagských onemocnění se kumulují roky. Když člověk vyčerpá psychickou kapacitu, negativní emoce vedou k propuknutí nemocí z této skupiny. Podívejme se podrobněji na jednotlivá onemocnění.
Hlavní příčinou zvýšeného krevního tlaku u člověka jsou neodreagované emoce a nezpracovaná psychická traumata. Citliví lidé potlačují hluboko do svého nitra nahromaděný hněv, skrytý pocit viny a neřešitelné problémy, aby nikdo jiný tyto emoce neodhalil. Takový člověk bývá často přirovnáván k natlakovanému hrnci, který je pevně uzavřen pokličkou – pokud ji nesundáte, dříve nebo později dojde k výbuchu.
Psychosomatický přístup k léčbě této choroby zahrnuje vyjádření emocí slovem a relaxační terapii. Nezbytné je přehodnocení hodnotového systému člověka a přenesení důrazu na jiné oblasti života.
Tato onemocnění ze skupiny Chicagské sedmy se rozvíjejí u lidí, kteří žijí minulostí. Jsou fixováni na situaci, která je připravila o životní jistoty a oporu. Vyznačují se nerealistickým vnímáním světa a přehnanými nároky na sebe i na ostatní. Bývají zranitelní, emočně nestabilní, často chybují a trpí výčitkami svědomí („pohlcuje je to zevnitř“). Kvůli tomu mají pocit, že jejich žaludek nedokáže „strávit“ události, které se kolem nich dějí. Vředaři nezbavují své tělo negativní energie a doslova se požírají zevnitř.
V psychosomatice tyto emoce vznikají tehdy, když očekávání neodpovídají realitě, nebo když člověk nedostává podporu, na kterou spoléhal. K uzdravení pomůže zvýšení sebevědomí a používání pozitivních afirmací. V boji s psychosomatickými nemocemi se dobře osvědčila gestalt terapie a techniky práce s křivdou a stresem. Je důležité, aby člověk znovu získal víru v sebe sama a stal se samostatnějším.
Astma je další psychosomatickou nemocí z chicagského seznamu. Trpí jím závislí, nerozhodní lidé, kteří se v dětství „dusili“ nadměrnou péčí (hyperprotektivitou) rodičů, nebo jim naopak chyběla pozornost dospělých. U mnoha lidí vznikají astmatické záchvaty na pozadí depresivních nálad, skryté agrese nebo strachu. Člověk se nedokáže nadechnout zhluboka, protože cítí nesvobodu.
Zakladatel Chicagské sedmy Franz Alexander se domníval, že astmatici jsou lidé s hysterickými rysy osobnosti. Neumějí bojovat se stresem ani vyjadřovat své emoce, proto je v sobě hromadí. Výsledkem je psychosomatika projevující se záchvaty dušnosti. Astmatikům mohou od této nemoci pomoci relaxační metody a arteterapie. Tyto techniky zvyšují sebevědomí a zbavují člověka pocitu tlaku a viny.
Příčinou tohoto onemocnění je chronická nespokojenost s vlastním životem. Cukrovka se nejčastěji rozvíjí u melancholiků, kteří mají pesimistický pohled na svět, nekladou si žádné cíle a nechápou hodnotu své vlastní existence. Nedostatek lásky a absenci vnitřní blízkosti jsou tito lidé zvyklí kompenzovat přejídáním se sladkostmi. V důsledku toho trpí nadváhou a zvýšenou hladinou cukru v krvi.
S touto psychosomatickou nemocí je třeba bojovat komplexně. Pro diabetiky se paradoxně stává zakázaným právě to jediné útočiště, kterým si navozovali pozitivní emoce (sladké). Pomoci jim mohou metody existenciální a pozitivní psychoterapie či technika vděčnosti. To je dokáže zbavit depresí, pocitů zmaru, pochybností i úzkostí a zlepší jim to náladu.
Lidská kůže je vnější obal těla. Představuje ochrannou bariéru mezi vnějším a vnitřním světem. Kožní onemocnění demonstrují, že člověk má „tenkou kůži“ – je přecitlivělý a zranitelný.
Tito lidé prožívají strach, cítí se bezbranní a mají zvýšenou potřebu pozornosti ze strany okolí. Stavem své kůže chtějí upoutat pozornost a podvědomě říkají: „Podívejte se, co se mnou děláte!“. Nebo se naopak snaží izolovat, vymanit se z kontroly ostatních a stát se nezávislými.
Příčiny tohoto psychosomatického onemocnění je třeba hledat v dětství. Zpravidla jde o chladný přístup nebo naopak hyperprotektivní péči rodičů. Nedostatek mateřské lásky a vřelosti nedovoluje dítěti správně poznat okolní svět, který pak vnímá jako děsivý a nebezpečný.
Při léčbě této chicagské nemoci by se měl klást důraz na zvýšení sebevědomí a rozvoj komunikačních dovedností. Po individuální terapii se doporučuje podstoupit skupinovou psychoterapii.
Artritida je zánětlivé onemocnění a deformace kloubů, které jsou součástí pohybového aparátu člověka. Na psychosomatické úrovni toto onemocnění ukazuje, že člověk postrádá vnitřní psychickou oporu, aby se přizpůsobil okolní realitě a přijal svět takový, jaký je. Nedostatek psychické flexibility, náročnost, netolerance a přehnaná kritičnost k sobě i k ostatním jsou hlavními rysy lidí trpících revmatoidní artritidou.
K psychologickým příčinám onemocnění lze navíc přiřadit křivdu, zlost, nedostatek lásky a zklamání. Tito lidé nechtějí změnit svůj přístup k životu. Zdraví jim skrze tělo symbolicky říká: „Staň se flexibilnějším. Rozhlédni se kolem sebe. Narovnej se.“
Psychologických symptomů se člověk může zbavit pomocí kognitivně-behaviorální psychoterapie (KBT), psychodramatu nebo hypnoterapie. Je nutné naučit se naslouchat sám sobě, dovolit si věnovat se oblíbeným činnostem a nebát se změnit sebe a svůj život.
Štítná žláza je silným regulátorem mnoha funkcí v našem těle. Je to jakýsi štít, který nás chrání v ohrožujících situacích. Psychická zátěž, strach, úzkost a další neodreagované emoce vedou k rozvoji psychosomatického onemocnění – hyperfunkce štítné žlázy.
K této chorobě mají sklon extrémně zodpovědní lidé, kteří jsou zvyklí mít vše pod kontrolou. Žijí v neustálém napětí. Jsou připraveni neustále chránit sebe a své blízké před vnějšími vlivy.
Nepřátelský postoj ke světu je často výsledkem výchovy v dětství. Nezdravá atmosféra v rodině vedla k tomu, že tyto děti musely předčasně dospět, aby dokázaly chránit sebe a své příbuzné. V důsledku toho přestaly důvěřovat okolnímu světu a uzavřely se do sebe.
Při léčbě pacientů s touto diagnózou je vhodné využívat relaxační techniky, hypnoterapii a meditace. To pomůže zpracovat traumata, aby klienti přestali vidět nepřátele všude kolem sebe. Je pro ně klíčové najít vnitřní pocit bezpečí a přestat držet neustálou sebeobranu.
Těchto 7 psychosomatických onemocnění nám často pomáhá pochopit, že nastal čas udělat si pauzu, odejít z nemilované práce nebo se přestat stýkat s nepříjemnými lidmi. Hlavní je více naslouchat svému tělu a dělat to, co nám chybí ke štěstí. Pak se podaří psychosomatických onemocnění zbavit.